Tridentochinon, hlavní pigment klouzku tridentského a jeho možnosti technického uplatnění

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Klouzek tridentský (Suillus tridentinus (Bres.) Singer 1945), syn. Boletus tridentinus Bres., Boletopsis tridentina (Bres.) Henn., Ixocomus tridentinus (Bres.) Singer nebo Boletus aurantiporus J. Howse je stopkovýtrusná houba rodu Suillus (klouzek). Tento klouzek je vázán na modříny. Oproti běžnému klouzku modřínovému (Suillus grevillei) je však mnohem vzácnější a roste pouze na půdách s vápnitým podložím a upřednostňuje vyšší polohy. V našich lesích se objevuje od července do listopadu. Od ostatních klouzků se liší tím, že má oranžové póry (Holec et al., 2012).

Netýkavka žláznatá, invazní rostlina bohatá na naftochinony

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) je rostlina z čeledi Balsaminaceae (netýkavkovité). Rod Impatiens zahrnuje asi 1100 druhů, které rostou převážně v horských oblastech tropů a subtropů a jen několik málo druhů roste i v mírném pásmu severní polokoule. V ČR je netýkavka žláznatá nepůvodní rostlinou. Původní areál rozšíření zahrnuje západní Himálaj, kde roste v nadmořských výškách 1800 až 3000 m. Do Evropy byla jako okrasná a nektarodárná rostlina přivezena v roce 1839. Od poloviny 19. století byla i na našem území pěstována uměle a na jejím šíření se významným způsobem podíleli včelaři, protože netýkavka je bohatým zdrojem nektaru. První případ jejího zplanění je doložen z roku 1896. Nejprve se začala šířit v povodích českých i moravských řek a v současné době zdomácněla a vyskytuje se na velké části ČR, zejména v územích s většími vodními toky. V současnosti chybí nebo je vzácná jen v horských oblastech a v oblastech bez větších vodních toků. Jinde ji lze považovat za zdomácnělou.

Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Foto Mgr. Zdeňka Navrátilová

Spongiicolazoliciny A a B: nové mořské lineární polypeptidy

Jiří Patočka

     Mořské ekosystémy skýtají široké spektrum biologického bohatství, které často zahrnuje neuvěřitelné adaptace a jedinečné chemické látky. Jedním z těchto fascinujících objevů jsou mořské polypeptidy, které zaujímají střední pozici mezi peptidy a proteiny a mají potenciál v mnoha biologických a farmaceutických aplikacích. Nově objevenými polypeptidy jsou spongiicolazoliciny A a B, lineární polypeptidy, které byly izolovány z nově izolovaného kmene mořské aktinomycety Streptomyces sp. CWH03 (Szuki et al., 202J), později identifikovné jako nový samostatný druh Streptomyces pacificus (Takahashi et al., 2023).

Slimák popelavý (Limax cinereoniger) a jeho léčivý sliz

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Milada Mičánková

     Slimák popelavý, měkkýš známý pod vědeckým názvem Limax cinereoniger (vědecká synonyma: Limax maximus var. cinereoniger Wolf, 1803, Limax cinereoniger Wolf, 1803, Limax  cinereo-niger Wolf, 1803) a Limax zilchi Grossu & Lupu, 1960), je jedním z největších druhů suchozemských slimáků na světě. Tento mohutný tvor může měřit až 30 centimetrů, což je zhruba srovnatelné s velikostí lidského chodidla dospělého člověka. Druhové jméno "popelavý" nese díky svému jedinečnému zbarvení, které se pohybuje od stříbrně šedé až po tmavě černou barvu, připomínající popel (South, 2012). 

Slimák popelavý (Limax cinereoniger). Foto: Milada Mičánková.

Halicylindramidy: Depsipeptidy mořských hub

Jiří Patočka

     Halicylindramidy jsou skupinou antifungálních depsipeptidů. První sloučeniny tohoto typu, označené jako halicylindramidy A až E, byly izolovány z mořských hub rodu Halichondria (H. cylindrata) (Li et al., 1995) a další halicyndramidy, označené F, G a H, byly nalezeny v mořských houbách rodu Petrosia (Hahn et al., 2016). Halicylindramid A byl připraven také synteticky (Seo et al., 2009). Tato značně heterogenní skupina depsipeptidů (lineární i cyklické) vykazuje řadu farmakologických účinků (Li et al., 1995, 1996; Joseph  et al., 2012; Vitali, 2018) a mohla by nalézt uplatnění v prevenci a terapii nepřenosncu chorob, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, rakovina, respirační onemocnění a cukrovka (Pangestuti  & Kim, 2017). Tyto nemoci jsou celosvětově hlavní příčinou úmrtí a invalidity.

An expert view on the poisonous plant Ageratina altissima

Jiří Patočka, Matthew Chidozie Ogwu, Zdeňka Navrátilová

     Ageratina altissima (L.) King & H. Rob, also known as Eupatorium rugosum, is a perennial plant belonging to the Asteraceae family. This plant is native to North America, where it is also known by several indigenous names, such as „white snakeroot“,  "snakeroot" or "richweed" (Davis et al., 2015). A. altissima can grow up to around 1.5 meters in height. Its leaves are alternate, long and have a bumpy surface. The inflorescences are composed of small white flowers and are known for their attractive appearance (Fig. 1). At the same time, however, it is important to emphasize that the white snakeroot is also considered a poisonous plant (Sang-Hun et al., 2019). It is often mentioned in connection with fatal poisonings (Stegelmeier & Davis, 2023). Its toxic properties are associated with the content of substances that harm human health and the environment (Davis et al., 2015). white snakeroot is an invasive and aggressive plant in most areas that are not native. It has been introduced as an ornamental plant in some parts of the world but has become a problem in many ecosystems due to its ability to spread rapidly and displace native species.

Figure 1. Flowering North American plant Ageratina altissima.

Plíseň Monascus purpureus a její antioxidačně účinné sekundární metabolity

Jiří Patočka

     Monascus purpureus (syn. M. albidus, M. anka, M. araneosus, M. major, M. rubiginosus a M. vini) je druh plísně, která má purpurově červenou barvu. Je také známá pod názvy ang-kak (Pattanagul et al., 2007). M. purpureus se používá již více než tisíc let v orientálních fermentovaných potravinách, včetně červeného kōji-kin, červené kvasnicové rýže (ank-kak), rýžového vína, brandy kaoliang a také jako barvivo pro přípravu jídla známého jako pekingská kachna (Dikshit & Tallapragada, 2011). Vědecké výsledky výzkumu prokazují, že produkty fermentované touto plísní fungují jako funkční potraviny, neboť se ukázaly jako účinné při snižování hladiny cholesterolu v krvi, léčby cukrovky, regulaci krevního tlaku, obezity, Alzheimerovy choroby a při prevenci rozvoje rakoviny (Shi & Pan, 2011).

Křehutka hnědošedá f. jarní (Psathyrella spadiceogrisea f. vernalis), nejedlá jarní houba

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Křehutka hnědošedá f. jarní, vědecky známá jako Psathyrella spadiceogrisea f. vernalis, je nejedlá houba, která je charakterizována svým hnědošedým kloboukem a tenkými bílými nožkami. Křehutky jsou známy svou křehkostí a krátkou životností. Tyto houby nejsou vhodné pro konzumaci, protože mnohé z nich obsahují toxiny a jsou jedovaté. I když na první pohled připomínají jedlé houby, není bezpečné je sbírat a konzumovat bez odpovídajícího mykologického vzdělání a odborného posouzení.

Křehutka šedá jarní (Psathyrella spadiceogrisea f. vernalis)

Gnidia pinifolia: najde uplatnění mimo zemi svého původu, Jihoafrickou republiku?

Jiří Patočka

     Gnidia pinifolia L. (Syn.: Gnidia ochroleuca G. Lodd., Gnidia radiata L., Gnidia schlechteri Gand., Canalia daphnoides F. W. Schmidt) je rostlina z čeledi vrabečnicovité (Thymelaeaceae Juss.) je stálezelený nízký keřík rostoucí v Jihoafrické republice (Rogers  & Spencer, 2006; Beaumont et al., 2009). Gnidia je rod asi 140 druhů vytrvalých bylin, keřů a malých stromků. Diverzita druhů je největší v tropické a jižní Africe a na Madagaskaru, kde je asi 20 endemických druhů. Rostliny se vyznačují velkou diverzitou (Beaumont et al., 2001). 

Actinorhodin: pH-indikátor a účinné antibiotikum

Jiří Patočka, Radoslav Patočka